Posedmnácté celkem. Po roce a tedy s obhajobou. Mistři. Nejlepší tým v naší zemi. Dlouhou dobu jara se to zdálo jasnou věcí. V dubnu se rozhostila mlha. Ale po zavrávorání přišla tečka – výhra nad Budějovicemi a nyní na Žižkově. Nikdo už nemůže být lepší…
Po hromech a blescích přichází jako mávnutím proutkem nádherná květnová neděle. Minule jsem v návalu bezmoci nad hroutícím se snem odvolával trenéra, dnes (obrazně) lítám po fotbalových nebesích…
Po ukončení zápasu Slavia – Slovácko jsem byl v absolutní depresi. Možná znáte… Níže uvedeným textem jsem nechtěl zatěžovat tento web, ale GeorgK zde chce mít tribunu názorů a prý Slaviablog i tento můj názor unese. Takže čtěte…
Člověk nechce hanit své mužstvo, svůj klub. Zvlášť když je na prvním místě své soutěže a dává pomýšlet na splnění mistrovského snu. Ale už toho začíná být nějak moc. A navzdory snaze být nad věcí a nepodléhat první náladě, stejně nakonec docházím k závěru, že my jako Slavia – začínáme být trapní a marní.
