Definitivní konec
Utkání na Bazalech (3:1) a jeho výkon sešívaných v něm, byl tou nejráznější odpovědí na výzvu klubových bossů. Pánové Doležal a Rosen za svoje smysluplné víkendové rozhodnutí sklidili, co si žádali.
Člověk by chtěl být seriozní a zbytečně neskandalizovat. Pravda je však ta, že naše fotbalové mužstvo je na ručník a zimní mistrovské touhy byly neoprávněnými sebeobluzujícími bláboly.
Mohl to být krásný víkend. V pátek hokejová Slavia zabojovala v Litvínově, zatímco já jsem prvně v životě vyhrál nějakou sportovní trofej (v bowlingu, i když výkony tristní…). V sobotu jsem doufal ve výhru Slavie s Teplicemi, přičemžto jsem chtěl prvně prezentovat vlajku nás – slávistů z Kolína. A mobilizační tečkou sešívané víry měla být neděle, s tušeným selháním rudých v Boleslavi a dokonáním hokejového vzepětí proti Litvínovu. Čiliže postupem do play off.
České Budějovice jsme porazili 3:2. Z promrznutí jsem se dostával ještě dlouho doma pod dekou. A přemýšlel, jestli to byl fajnový zápas, jak líčil trenér Šilhavý, či horor, který nezaslouží opakování.
