Vše je jak má být…
Po hromech a blescích přichází jako mávnutím proutkem nádherná květnová neděle. Minule jsem v návalu bezmoci nad hroutícím se snem odvolával trenéra, dnes (obrazně) lítám po fotbalových nebesích…
Protože Slavia porazila Budějovice 2:0 a rudí kecálkové, co v nich už zase plápolala naděje a tudíž jim plnila ústa i hlavy, museli zalézt do děr, neb rupli na Letné. Zlínské Letné. A doufejme, že už jim není pomoci…
To vše v nadsázce. Protože reálno bylo úplně o něčem jiném a všichni slávisté, co mířili v neděli do Edenu byli plni pokory. Ale i víry. Pokud ne dnes, pak asi nikdy… Spekulovali o hře a výhře…
I stalo se. Proklínaný ostrostřelec Pavel Fořt byl jediným úspěšným střelcem slunečného podvečera. A to dvakrát. Nejprve nádherně napálil míč z otočky z bezprostřední vzdálenosti a pak chytrou střelou k levé tyči skóroval z penalty. Navzdory několika šancím jej nikdo nenapodobil. Takže 2:0, spokojený odjezd domů.
Večerní televizní dohra pak umocnila krásu květnové neděle. Odložila deprese a vztek. Jako je pro mě kvetoucí řepka od loňska symbolem mistrovských oslav (aneb blikance floro-jmenovce), pak znova tak může být, neb jsme nečekaně po dnešku blízko.
Sparta totiž ve Zlíně prohrála. Možná to sem ani nepatří, jejich trenér tvrdil, že na titul nemyslí, že hrají jen o druhé místo. Tak budiž. A je to správně. Po dnešku vskutku budou muset bojovat.
A říkám si, že po dlouhé době je vše tak, jak má být…
Tedy titul vskutku nablízku. Víme, je to fluidum. Jak se na něj pomyslí, začne prchat a unikat. Mámit, mást a ničit. Sebelepšího ligového suveréna uhrane a v prach promění jeho fotbalového umění a vůli.
Je to muška mámilka, je to zlatavá chvilka neuchopitelná. Dokud není definitivní, dokud jen teoretická, není pohár nad hlavou.
Ale v tom tenhle víkend po dlouhých týdnech mění situaci. Tři body našeho zisku a tři body rudé ztráty jsou navzdory všemu servisem mistrovského titulu na zlatém podnose. Jen Liberec jakoby ten třetí vzadu – a náš soupeř v lize poslední, trochu zneklidňoval.
Využijme tenhle servis, mečbol, tohle oživení sešívané nálady. Je květen, pojďme za snem…
(PS: ad trenér Jarolím, inu dobrá – nechť nás k titulu dovede. a pokud se tak zdaří – pak se zde omluvím za nedůvěru…)
jo jo, musíme to vydržet a musí se naplnit náš cíl !!!