Pro silné duchem a odvážné pohledět pravdě do očí – malá reminiscence. Tak tuto sérii, z nichž mnohé zápasy máme v živé paměti, popř nezapomenutelně vryté již navždy jsme ve středu 28.dubna 2010 definitivně přetrhli…
Skončila éra Slavie europohárové…
Začnu od konce. Byli jsme se sešívkou Jiříkem (alias GeorgK) na hokejovém derby. Slavia byla jako vždy lepší a naprosto zaslouženě vyhrála. 3:1 je krásný a pro soupeře milosrdný výsledek.
Zdálo se to jako tradiční zápas Slavie v evropských pohárech. Zprvu snaha, pak gól soupeře a pak už jen marná snaha, rezignace. Po gólu Madura zkraje druhé půle a vyloučení Šenkeříka bylo zaděláno na další debakl. Osud je však nevyzpytatelný… A slávisti taky….
Třeba jste to čekali. Já ne! Remíza z Valencie je pro mě – tento podzim nečekaně trpícího slávistu – senzační až zázračná. Z mlhy mizerie herního chaosu a nepochopitelných výsledků vzešla hvězda nad Edenem… [Read more →]
Jak blízko je od výšin oblak, od nekonečné radosti a slávy po vstřeleném vedoucím gólu, k pádu hrůznému a trýznivému, jež kouše až ničí bůrem, pětkou, debaklem?! Na pády z výšin byl kdysi mistr Ikaros. Na selhání a evropské pohárové tryzny je „mistr“ poslední dvojnásobný náš mistr – klub milovaný SK Slavia, najmě pak fotbaloví hráči jeho…
Pak už se začal naplňovat nejzajímavější spektákl čtvrtečního podvečera. Za četné asistence dohlížející policie nastoupila první várka slávistů do třech autobusů. Proloženi policejními auty a v doprovodu policejních motorek vyrazili ku stadionu. Jak taková cesta vypadala a proč tak dlouho trvala, než i pro nás přijely autobusy, to jsme zjistili během dalších minut.
Byl jsem za Slavií v Hamburgu, Amsterdamu a Londýně. Každý výlet měl svoji pointu a stal se nezapomenutelným. Tak budu vzpomínat i na výjezd do Janova.
