Mistrovský titul zatím není žádná rutina. Takže i když mnozí už dávno žijí letními přípravami a kauzami (no některé se přehlédnout nedají, že), my v Kolíně jsme se rozhodli, že si titul ještě připomeneme na lodi Kolinea.
Posedmnácté celkem. Po roce a tedy s obhajobou. Mistři. Nejlepší tým v naší zemi. Dlouhou dobu jara se to zdálo jasnou věcí. V dubnu se rozhostila mlha. Ale po zavrávorání přišla tečka – výhra nad Budějovicemi a nyní na Žižkově. Nikdo už nemůže být lepší…
Po hromech a blescích přichází jako mávnutím proutkem nádherná květnová neděle. Minule jsem v návalu bezmoci nad hroutícím se snem odvolával trenéra, dnes (obrazně) lítám po fotbalových nebesích…
Člověk nechce hanit své mužstvo, svůj klub. Zvlášť když je na prvním místě své soutěže a dává pomýšlet na splnění mistrovského snu. Ale už toho začíná být nějak moc. A navzdory snaze být nad věcí a nepodléhat první náladě, stejně nakonec docházím k závěru, že my jako Slavia – začínáme být trapní a marní.
Nádherný fotbal, óda na fotbal tak častují těsně po skončení dnešní remízový zápas média. Bylo to však tak úžasné? Z mého pohledu nikoliv. [Read more →]
Mohli jsme s poklidem dokráčet pro titul, fanouškům ušetřit nervy, potrvdit suverenitu v lize, ale my jsme řekli NE! Žádný klidný závěr ligy!
Teď se teprve začnou dvojit názory. Zda držet klid, anebo halasit při tušení krize. Prohra na Kladně ukázala tradiční ošklivou fázi boje o titul.
