Ten nápad brandýských slávistů musel nějaký čas zrát, než nastal pravý čas. K návštěve a prohlídce Edenu. Druhý červencový den jsme ale mohli být přítomni prohlídce zakulisí nejmodernějšího českého fotbalového stadionu. Jaký se na něm hraje fotbal, jak se na něm fandí, a jak se na něm slaví tituly – to dobře víme. Ale jaké je to uvnitř…?
Proluka mezi mistrovským koncem předchozí sezóny a začátkem té další zvolna ubíhá. Po četných odchodech hráčů z všemožných důvodů sledujeme doplňování a posilování mužstva, výkony či výsledky přípravných zápasů… Nad to si ale dovolím zde přidat ještě pár článků o tom, co vše mimo to se se Slavií, se slávisty dá zažít mimo fotbal.
Po ukončení zápasu Slavia – Slovácko jsem byl v absolutní depresi. Možná znáte… Níže uvedeným textem jsem nechtěl zatěžovat tento web, ale GeorgK zde chce mít tribunu názorů a prý Slaviablog i tento můj názor unese. Takže čtěte…
Člověk nechce hanit své mužstvo, svůj klub. Zvlášť když je na prvním místě své soutěže a dává pomýšlet na splnění mistrovského snu. Ale už toho začíná být nějak moc. A navzdory snaze být nad věcí a nepodléhat první náladě, stejně nakonec docházím k závěru, že my jako Slavia – začínáme být trapní a marní.
Teď se teprve začnou dvojit názory. Zda držet klid, anebo halasit při tušení krize. Prohra na Kladně ukázala tradiční ošklivou fázi boje o titul.
Spokojeni jsou všichni. Slávisté v derby neprohráli, tudíž odstup od rudých zachovali a zdá se, že zabránili komplikacím v mistrovských úvahách. Sparta sahala po senzační a nezasloužené výhře, ale nedosáhla.
A teď se dozvídáme, že je vlastně vše jak má být. Ale o Slavii i Spartě, o mistrovských bojích víme své.
Derby za dveřmi a chtělo by to jistě nějaké povzbuzení. Jenže kde brát (… a nekrást). Zahlédl jsem či slyšel v poslední době mnoho komentářů ke Slavii a jedno mají společné – na jaře to sešívaným jako vždy nejde. Sešívka JiříK a mnozí další to vidíme v kontextu nedávné historie ještě konkrétněji – zrádný je duben a dubnové krize…
