Výhra v Jablonci v sobě nese veškeré žádoucí parametry mistrovské výzvy. Tři body ze hřiště soupeře, výhra nad mužstvem, které je rozjeté a odhodlané.
Hotovo. Po lize končí i podzimní část Poháru UEFA. Jak už jsme byli poučeni, pro nás slávisty vlastně celý ročník. Definitivně. Čekání na rozlučku plnily nejistota a obavy. Hra a remíza je však uklidněním a útěchou.
První prosincový týden naplnil nechtěné chmurné představy. Jak rozhodující utkání v hokejové Lize mistrů proti Curychu, tak bitva o žití v Poháru UEFA s Hamburgem předvedla sešívaným rozměr sportu ve vší možné krutosti. Přitom až na výsledky se bude jistě na utkání dobře vzpomínat.
Po plichtě v Žilině se čekalo na sešívané vítězství v Příbrami. Příbramská defenzíva ale slavila úspěch. Těžko se hledají síly, těžko se dává penalta. Těžko se to pak komentuje. Ligové prvenství ale o šest bodů. Teď už jen dohrát europoháry…
Marné byly řeči o formě Slavie. Favoritovi, prý. Kdo ale viděl poslední utkání sešívaných bez růžových brýlí, nemohl být takový optimista. A Evropa je Evropa. I ve fotbale.
Otočený zápas proti Teplicím, jdeme do trháku. Slavia potvrdila fluidum domácího prostředí Edenu a opět navyšuje náskok na pronasledovatele. Nálada je úžasná. A stejně jako v zápase, tak i v lize můžeme mluvit – o zlomu v půli. Špatný začátek je v obojím případě zapomenut…
