Jak jsem táhl na Bělehrad
S odstupem se ještě vrátím k výjezdu do Bělehradu. Jak jsem se tam vlastně vypravil? Původně jsem si rezervoval konec srpna k boji o skupinu LM, jenže „člověk míní, pán bůh mění“ a tak jsem místo losu LM sledoval los UEFA Europa League. Nu a ten nám přisoudil CZ Bělehrad. Popravdě nebyl jsem nadšen, ani ne tak z cesty na Balkán spíše jsem jej měl za příliš velký oříšek pro naši squadru. Prohrát s Tiraspolem je ostuda, navíc narazit na „legendární“ CZ v naší situaci, i pře nekomfortní situaci CZ, nevěstilo nic dobrého. Takže jsem se vnitřně připravoval na smutný konec našeho evropského tažení a počal hledat další dobrovolníky na cestu.
Před prvním, domácím, zápasem se pár odvážlivců našlo, tedy situace slibná. Pak ovšem si delije udělali výlet do matičky měst. Nebudu tu rozebírat události v Praze, ovšem jedno bylo ihned jasné. V Bělehradě to nemusí být procházka, a tedy první nepevní odpadli. Celé to vygradovalo po té kdy mediální hvězdy, jak u nás tak v Srbsku, rozpoutaly štvanici. Takže co našinec to cíl k odstřelu. A tak jsem i přes náš slibný výsledek zůstal sám. Nezbývalo nic jiného než se na poslední chvíli přihlásit k organizovanému výjezdu fanklubu.
Jak kampaň gradovala, přičemž jí notně přiživovala i sama CZ, docházelo ke změnám programu cesty. Musel jsem si tak postupně odpustit jak prohlídku Bělehradu, následně Nového Sadu v konci jakéhokoliv místa v Srbsku. Celá autobusová výprava tak našla útočiště v Maďarsku. Ultras prý v Budapešti, fanklub v Szegedi. Přičemž do poslední chvilky to vypadalo i na zrušení z bezpečnostních důvodů.
Nakonec došlo k posunu odjezdu, v 22:30 jsem připraven nastoupil do busu a balkánská cesta začala. Vše šlo svižně, pilo se a … 
V Brně krátká přestávka s přístupem posledních členů výpravy, pak jsem znaven prací usnul . Prakticky po zbytek cesty do Szegedu, jsem spokojeně klimbal. Probudil jsem se až v místě našeho azylu. Nejprve nás Richi upozonění, že na hranicích nemá nikdo vypadat jak Richi:) neb nebudeme vpuštěni a následuje rozchod.
Szeged, jest zváno slunečním městem, což mohu jen potvrdit. Původně jsem plánoval strávit přestávku v lázních, což je jedna z věcí, jež na Maďarsku miluju, nakonec jsem však se skupinkou slávistů skončil v baru a hospodě, takže pár pivek a gulášek, což je další věc co na Maďarsku miluju. Ve tři hodiny odpoledne pak bus vyrazil na další cestu do jámy lvové.
Srbská hranice, vlastně první „opravdová“ hranice na cestě. Přichází důrazné varování schovat vše, co by srbské celníky mohlo dráždit, hlavně alkohol, a zůstat v klidu. Po příjezdu na srbskou část je bus obstoupen policií, do autobusu přichází celník odebrat pasy, následují dva celníci. Jeden, ten jediný usměvavý, a hlásí, že je fanda Nového Sadu, mají stejné dresy a možná i něco proti CZ prolítne s kolegou bus a mizí, následně jsou nám pasy navráceny. Čekáme na vyřízení busu ultras. Celkově tak hodina a půl na hranicích. Pamětníci vzpomínají na celé dny strávené na Jugoslávských hranicích za minulého režimu, což jsem nezažil ale stejně dík EU. Průjezd hranic v podstatě úspěch Jest nám oznámen program cesty. Krátká zastávka někde u Nového sadu a následně cesta přímo ke stadionu. OD hranic odjíždíme v koloně jak státní návštěva. No z krátké zastávky, kdy nás prvně nechtěli pustit skoro ani na WC byla zastávka skoro dvou hodinová. Alespoň se dalo koupit něco k pití, i když místní alkohol byl policií zakázán. O pobavení se postaral místní plátek „Pravda“ sa svým „České svině: omluvte se!“ Slovem klasika, mediální ….. Každopádně, s přibývajícím časem, nervozita stoupala, ovšem zápas se dal ještě stihnout. Když konečně se kolona opět rozjela, najednou další stop připojila se skupina dalších policistů, tentokrát tak 5 min a pokračujeme v cestě. Tentokrát je kolona už skoro kilometrová. Po chvilce najednou sjíždíme z dálnice a jedeme na opačnou stranu než je směr ukazatelů Bělehrad. Co následovalo, jsem v podstatě popsal na twitteru, nemá cenu se k tomu vracet. Ve zkratce na zápas přijíždíme ta v 36 minutě.
Při čekání u vstupu najednou burácí ochozy, jak jsem kliďas tak jsem byl už fakticky rozladěn, a to jsem ještě nebyl naštěstí svědkem příčiny toho gólu. Následně většina těžkooděnců pospíchá na stadion, kde se hrstka místních snaží dostat na těch pár odvážlivců v našem sektoru. Důkladná prohlídka, ani mince nesmí na stadion, a vcházím, přesně s poločasovým hvizdem rozhodčího, na Marakaná. Stadion je to každopádně úchvatný, důkaz, že i „atleťák“ může mít kouzlo. A to ještě nezačaly delije, atmosféra v druhém poločase z jejich strany do Vlčákova gólu úchvatná.
Co se týče samotné hry, mohu posuzovat pouze druhý poločas. A po pravdě jsem byl z průběhu zděšen. To co jsme předváděli, za mé přítomnosti, byl děs! Jediné, co nás zachránilo, byl Vlčkův gól. Po té se CZ začala vytrácet a naši kontrolovali hru. Nakonec vše dobře dopadlo a Slavia si prodloužila evropský podzim alespoň v UEFA Europa League.
Po zápase klasická děkovačka a následné, takřka dvou hodinové, čekání na cestu domů. Kolona, opět po okreskách, se vydala směrem k Maďarsku. Minimálně cesta z Bělehradu na venkov je i za asistence policistů doslova na každém rohu! Dále opět podivnými cestami. Jednou je Novi Sad 50 km, podruhé 70 km a pak opět 50 km, člověk by řekl, že jezdíme dokola. Po takřka šesti hodinách konečně hranice. Pak již cesta v poklidu ubíhala, za Brnem proběhl online přenos losu skupin, a pak již jen nazpět v ráji. Zde odmítám rozhovor s medii a pádím domů dát si sprchu
Celkově hodnotím výjezd kladně, již jen pro tu balkánskou zkušenost. Uznání fanklubu za organizaci. Pokud jde o srbské manévry, jest otázkou, zda za tím byl avizovaný útok delije nebo jen „státní“ pomsta za pražské události. Dnes je to již jedno, dnes se těším do Janova. Příští týden start směr Janov, snad opět přinesu online report.
Jó slunná Itálie
p.s. Z bezpečnostních důvodů jsem tentokrát vzal starý „analog“ foťák. Film ovšem ještě není vyvolán, a nechci čekat, znám se fotky budu mít tak na vánoce:) Tak až budou něco sem hodím.
Diskuze - Přidej komentář