! Jsme tam! – - v UEFA Evropské lize….
Odveta v Bělehradě naplnila zlověstná fotbalová očekávání.
Po penaltě Bogdanovice a gólu do šatny Perovice bylo mi zle nedobře. Vzpomněl jsem na zápasy na Arsenalu, v Curychu 1996. Pak jsem to zaplašil remízami na Steaue a doufal, že se něco stane.
A on-line přenosy (nic lepšího jsem na svém PC přes spoustu pokusů kupodivu nerozběhal) v těch chvílích raději nesledoval. Jen jsem věděl, že GeorgK se o půli dostal na stadion. A s ním slavná postupová šála „Ajaxovka“ (což jsem tedy v tu chvíli netušil, sdělil až po té…)
Když jsem pak znovu našel odvahu usednout k PC a online na Idnesu zahlaholil golovou trumpetou, málem jsem se děsil zjevit si skore 3:0. Jenže hle – tam 2:1 a slavným střelcem, co utřel ambice CZ a poslal nás tak vlastně do podzimní pohárové Evropy byl – Standa Vlček.
Je zpět a my jsme zpět. A je nám dobře. Jsme tam, kde prostě z podstaty věci máme být…
A přiznám, že po losu CZ Bělehrad jsem tomu ani nevěřil. Koneckonců, význam prvního utkání a výše skóre je jasný. Stejně jako příklon potřebného štěstíčka, které zarazilo hrozící nebezpečí ztroskotání.
Dnes děkuji této sestavě: Vaniak – Čelůstka, Suchý, Vomáčka, Hubáček – Belaid (86. Krajčík), Janda (46. Trapp), Volešák, J. Černý – Šenkeřík (57. Vlček), Hloušek. (a propos: Vaniak v bráně – díky K. Jarolíme, správný tah)
A ty se Jiříku dobře vrať a popiš nám zde naplno, jak jsi prožíval své tažení a jaké je to přivézt postup z horké Srbské půdy. Jaké to je kroužit autobusem a doufat, že aspoň část utkání a atmosféry zažiješ…
Diskuze - Přidej komentář