V zajetí deziluze
Mohl to být krásný víkend. V pátek hokejová Slavia zabojovala v Litvínově, zatímco já jsem prvně v životě vyhrál nějakou sportovní trofej (v bowlingu, i když výkony tristní…). V sobotu jsem doufal ve výhru Slavie s Teplicemi, přičemžto jsem chtěl prvně prezentovat vlajku nás – slávistů z Kolína. A mobilizační tečkou sešívané víry měla být neděle, s tušeným selháním rudých v Boleslavi a dokonáním hokejového vzepětí proti Litvínovu. Čiliže postupem do play off.
Jedno jsou přání, realita byla chladnější. Úměrně počasí.
Samotné utkání s Teplicemi nám nastavilo ošklivou tvář, přišli jsme o Petra Jandu a Riste Naumova. A i když sešívaní byli lepší a fanoušci se snažili hnát je kupředu, něco tomu chybělo. …. – gól!
Byla tam bojovnost, fyzické nasazení, chvílemi i pohledné fotbalové akce. Ale ve finále jsme se moc neprosazovali, a když – pak povětšinou nepřesně.
Na druhou stranu – Teplice – kromě dvou pro nás hrůzně končících zákroků, nepředvedli téměř nic. David Hubáček opět škarohlídům předvedl svou fenomenálnost a uhlídal o třicet centimetrů vyššího kolohnáta ex-rudého. Uhlídal tak spolehlivě, až se nechce věřit.
Proč se nepodařilo zakončit gólově mě napadlo při pohledu na tabulku našich střelců – Zdeněk Šenkeřík se na jaře s formou žel nepotýká. Naumova a Hlouška nám soupeř „oddělal“. A Ruda Skácel raději zmizel do Řecka. Za penězy a možná i při vidině hrozícího zranění v naší supergambrinus „sestřel, zfauluj, znič soupeře…“ lize.
O Jardovi Černém ani nemluvě. Možná je v tom jen smůla. Ale rozhodně to znamená, že nehrajeme v plné síle a že neustále někde něco nějak nahrazujeme, látáme, vyspravujeme.
Vlastně ani nepamatuji, jestli měl trenér Jarolím k dispozici někdy kompletní kádr. Ale o tom je asi moderní fotbal. Jen já to nepochopil.
Je moderní soupeře „sejmout“. Tak jak to kdysi dělala jen Viktorka Žižkov…. nyní to dělají všichni. A křehká Slavia kolabuje.
xxx
Ale dosti o tom. Tak to prostě je a my se s tím srovnejme.
Titul je prostě asi mimo reálný dosah, protože ruďoši nevím jakou náhodou zabodovali plně v Boleslavi.
A když jsem pak odcházel od hokeje v TV za stavu 4:1 pro Slavii a vrátil se za stavu 4:3, měl jsem pocit zajatce deziluze. Chystal jsem se na nejhorší a přemýšlel, kde jsem nechal svou záložní whisky Dimple. Ideální to nápoj času žalosti.
Nestalo se. Hokejisté to zvládli, 5:3 v rozhodujícím utkání nás posílá do play off. Proti Zlínu.
Času je málo. Ale – je to výzva. Že by alespoň jednou návštěva hokeje? Permanentkář promine, ale není mi dvacet, nechodím do školy a nejsem z Prahy 
x x x
K deziluzi je nutné se postavit čelem. Žádná whiska, hokej pomohl. Ve fotbale pak ruďáci stejně brzy klopýtnou, nejpozději na apríla v Edenu. A pak už se to s nimi poveze.
Ale co udělat se Slavií fotbalovou, aby radost z fotbalu se do ní vrátila, aby do hlediště zase chodilo přes deset tisíc lidí – to zatím nevím…
Diskuze - Přidej komentář