Končí sen, z Evropy jsme ven´
První prosincový týden naplnil nechtěné chmurné představy. Jak rozhodující utkání v hokejové Lize mistrů proti Curychu, tak bitva o žití v Poháru UEFA s Hamburgem předvedla sešívaným rozměr sportu ve vší možné krutosti. Přitom až na výsledky se bude jistě na utkání dobře vzpomínat.
Pokud jsme ochotni připustit, že výsledek není to jediné a nejzásadnější.
Oba zápasy měly skvělou diváckou úroveň. Přes osm tisíc diváků v O2 Aréně hnalo sešívané do boje, osmnáct tisíc v Edenu. Skvělé choreografie kotle v obou utkáních. Při hymně na hokeji opět lehce přimrazilo v zádech (a co víc, kdybychom všichni zpívali jako při play off…), chorály při fotbale chvílemi braly dech jak celý stadion hučel.
Atmosférou jistě velký zážitek.
Herně se sešívaní lépe prezentovali v hokejové zbroji. 52:22 střelám na bránu. Neuvěřitelné. Přitom byla znát určitá nepohoda a nejistota, opodstatňující se v probíhající serii extraligových proher… Kolaps v poslední desetiminutovce byl o to tvrdší a smutnější. Výsledek? 1:5… Krutý hokej.
Čtvrtek ve fotbalovém rozpoložení bídu dnů dokonal. Sešívaní nehráli špatně. Ale stejně jako proti Žilině a proti Příbrami nikdo z hráčů nepředvedl více než musel. Nevyčníval. Ovšem z průměru. Sterilnosti. Často bojácnosti až alibismu. trio rozhodčích v první půli totálně otupilo myšlenky na úspěch, když úspěšně hatilo všechny náznaky našich akcí. Kdyžpak soupeř povedeně protnul obranu a Oličem skoroval, deprese se zhmotnila.
Nebudu bránit mužstvo před kritikou médií. Na druhou stranu takto těžce zrežírovaný zápas absolutně neschopnými rozhodčími, kteří ani ze tří metrů něvědí, kdo hází aut, nepoznají offside… – prostě chápu že to naše hráče mohlo rozhodit a těžko se pak přepíná na absolutní výkon, když je třicet minut nikdo nepustí přes půlku a až po brance soupeře ubere ze své strannosti a přísnosti…
Jasně – měli jsme hrát tak, aby nám výkon rozhodčích nevadil. Řekne chytrý pán. Blbost říkám já. Rozhodčí jednoznačně ovlivnil utkání. A jeho dopáchání v podobě červené karty Vaniakovi – budiž mu jednou po zásluze odplaceno. Ve vší evropsko-křesťanské úctě a solidnosti, že… Výsledek? 0:2.
Jiná věc je bída naší ofenzívy, zrcadlící se ve statistické nuznosti tohoto podzimu. Zaděláváme si na rekord a odvrhnout jej v Amsterdamské Areně bude spíše zázrakem. jenže co je horší – nevstřelená branka ve čtyřech utkáních? Nebo nezískat ani bod? Nebo je větší ostuda prohrát v europoháru 0:7?
Inu, k velikosti máme ještě daleko. Je však nefér nechat se mediální štvavostí nechat vykolejit z jinak podařeného podzimu. Eden je nenahraditelný a hokejová Liga mistrů byla také pěkným zážitkem.
Končí sen. Evropských sportovních bitev je konec. Užili jsme si je. A chceme si je užít i za rok. Aby bylo jasno….
Diskuze - Přidej komentář