Krize sešívané víry
Tak bych nazval současný stav svého klubového odhodlání. A jak tak sleduji slávistické weby, netýká se to jen mě. Člověk by nejraději zapomněl na historicky zpackanou předchozí sezónu. Jako slávisté máme v sobě vybudovaný vzácný um jakéhosi nezdolného optimismu, že bude lépe. Vždy, za každé okolnosti.
Jenže poslední rok je to direkt za direktem. A vždy vstát a vzpamatovat se a říct si „ok, pohoda, jdu dál“ je čím dál těžší.
Nehodlám analyzovat, nemám k tomu ani chuť, ani vůli, ani potřebnou znalost zákulisí. Jen nabídnu svůj pohled skrze spektrum sešívaného světa.
Že po dvou mistrovských sezónách nebude titul; ok, asi to přijít muselo. Že nebudou europoháry, to je ostuda nehodná našeho klubu v českých podmínkách.
Přes to se člověk nakonec nějak přenese. I když ty dva mistrovské roky s Ligou mistrů a novým stadionem včetně nás asi trochu zdeformovali. Vynesli jsme svá klubová cítění kamsi k nebesům.
Realita je teď jiná. A zjišťujeme to prakticky denně. Špatným zprávám jakoby nemohl být konec.
Človek chápe, že stadion v Edenu není náš (slávistický a tedy svým způsobem jako „můj“). Tak tomu bylo již od počátku a kdyby se od počátku říkala naplno pravda, bylo by to jednodušší. Koneckonců – dávný je čas, kdy vlastnická struktura E-Side kopírovala Slavia a.s.
Od toho času se změnil majoritní vlastník našeho klubu. Počátkem roku pak v tomto vypluly spory – nynějších nových majitelů a bývalých, ENICu. Pak se ještě „naši majitelé“ pohádali mezi sebou. A z toho všeho rezultuje finanční nekomfortnost.
Odchod arogantního Doležala – dejme tomu. Ale přínos nového generálního s četnými škraloupy z minulosti?! Jen osobní a přímá důvěra pana Rosena mě uklidňuje.
Exces s cenami permanentek ale nesu těžce. Jarní odvolávání a nyní letní de novo inauguraci trenéra Jarolíma také těžko „koušu“. Chybí tomu totiž myšlenka, smysl. Tah kupředu, řekl bych…
Válka s klokany o Eden je pak devastujícím vrcholem. Co bude červenobílé, co zelené. Co tam smíme mít a co ne….
Veta je po myšlence našeho stadionu. Chlouby a pýchy. Proto nešlo budovat síň slávy, proto je vnitřní „výzdoba“ tak stroha, protože univerzální.
Čím dál více cítíme, že jako slávisté jsme v Edenu, pardon – Synot Tip Areně – jen trpěni.
Jak rostla naše sešívaná víra při online sledování budovaného stadionu, jak otevření nového Edenu bylo zlomem v krizovém ligovém čase dubna – května 2008 a de facto nás to vrátilo na cestě k titulu.
Teď jsme na dně a řešíme identitu Slavie, svou identitu slávisty.
Tvrdými direkty dávkovanými jako amara – pěkně pomalu, opakovaně, pozvolna – jsme uzemňováni k pocitu nesnesitelné nicotnosti.
Jasné a pravdivě řečené z úst vedení klubu – mohlo by být očisťujícím momentem a šancí táhnout za jeden provaz. Být jednou silnou Slavii.
Jenže toho asi není vedení schopno. Červenobílá síla se antagonizuje a tříští. Hádá a dráždí. Tak typické i v minulosti.
xxx
Doufal jsem v nějaký kouzelný proutek při krátkém fotbalovém létě. Oponu, která skryje loňské bahno a dovolí nám opět pozitivně myslet a nějak přeskočit v další slušnou budoucnost.
Trenér Jarolím, který po loňské přípravě bohorovně řekl, že je vše ok, další zápasy již nepotřebuje a tým je připraven, nás i letos uklidnil. Slavia porazila Lech Poznaň a Kluž, tedy kvalitní východoevropské týmy s ambicemi LM. Bez výraznější posily do útoku (jak bych chtěl vědět, co vězí za nepříchodem Madoua, bouráka, kterého jsme chtěli všichni…) pomýšlí na boje ve špici naší ligy.
Tenhle pátek (16.7., Bohemians – Slavia 1:1)byl ale vystřízlivěním. Nechci dělat soudy po jednom zápase. Fotbalově ne. A nejde mi jen o fotbal.
Ale remíza v „našem“ stánku s cizáky klokaními – je prostě ztráta, za kterou si můžeme sami. Navzdory mediálnímu tlaku, absenci fanoušků. To prostředí prostě Slavia zná lépe. A i fotbalově měla zúročit převahu. Mohli jsme trhnout oponou, dobře odstartovat.
A k tomu všemu marasmu cítím nervozitu ze střediska komunikace Slavie, podivná prohlášení stíhají jedno druhé. Nemluvme již o slávistickém stadionu, ale o Synot Tip Aréně.Jako sponzorský apel to chápu. Ale načasování a způsob mediální prezentace…? Celková neschopnost obrany proti zelenobílým útokům ječivého klokana…
Vyvést klub z krize fotbalové by při troše štěstí mohlo jít. Navzdory zvolenému řešení angažování staronového trenéra a nejistému psychologickému efektu na mužstvo. Nakonec ale více rozhodne finanční zázemí a vnitroklubová strategie a jednotnost.
Získat si ale pohněvané fanoušky, kteří namísto možnosti se svým klubem dýchat, být jeho historií a ztotožnit se s ním, cítí jen nadřazenecké opovrhování – to už je složitější.
Koupit si permanentku jako podporu svému oblíbenému klubu – to nemusí být ještě letos problém. I když i zde je zjevný až hrůzný propad. Co bude ale za rok? A jak moc budou chodit ti, kteří zatím ještě jeví známky „otrlosti“?
Klubové vedení hraje hru na příliš tenkém ledě. A v tomto parném létu to asi není moc rozumné.
Jsem zvědav, jak se vyrovná s požadavky Ultras. Jak bude dále fungovat soužití s Bohemians na stadionu v Edenu (za sponzorství klubu bude zde výjimečně přesnější – v SynotTip Areně). A jak to naši hoši poválčí na trávníku.
To jsou tři důležité body, které budou mít vliv na hloubku a trvání krize sešívané víry.
Diskuze - Přidej komentář