Sešívky blogují

Historicky úspěšný večer sehráli sešívaní na Letné a vyplenili ji jedině žádoucím způsobem -4:1. Nelze prostě jinak než se vozit na vlně euforie. Slavia potvrdila formu, rudí psíci jdou spráskaní do kouta…  Protože to, co parta kolem Šmicera a Brabce dnes vpodvečer předvedla, toho času nesnese historické paralely za posledních 15 let…

Kdysi železní byli zváni. Dnes je z nich soubor zdevastovaných skorokamarádů. Věčná Slavia z nich udělala komparz a vypráskala jim kožich. Na Letné a  4:1, to ještě před rokem byla nesnesitelně snová vize. Loni Pudil se Šenkeříkem zařídili drobnou historickou korekci a dnes k ní Slavia přidala vykřičník!

Nasazení, kombinace, přechod do útoku, údernost. Slavia s jedním útočníkem a se Šmicerem v záloze. Zdála se to nouze a přitom to byla výzva k harmonii. Šmicer byl u všeho, útočil, tvořil, byl nepolapitelný a nezastavitelný, v rozehrávce přesný, byl mozek i sprinter. A strhnul s sebou celý tým. To, co sešívaní třicet minut předváděli na Letné, v derby nepamatuji. A to mluvím o nějakých šestnácti letech.

Rychlý gól jako odměna za dohrání akce. Přitom regulérní. Černého přímý kop a Tavaresova hlava do „s prominutím“ prázdné brány, to už začalo zavánět sešívaným opusem. Jenže chybka se vloudí. Takže zaváhání v defenzívě, snížení soupeře a do konce poločasu boj vrcholného napětí.

Druhá půle již mnohem soustředěnější. Dominovala snaha neudělat chybu v obraně. Navzdory tomu nejprve Necid z regulérní akce skóroval, ale tentokrát v derby jinak dobří rozhodčí, gol neuznali.  Tedy dobří, proti některým slavným výkonům z minulosti… Ovšem tolerance surovosti Kučery, Kisela či Řepky pochybná byla a zranění neslučitelné s další karierou mnohokrát zahrozilo bez většího potrestání. Jak v půli první, tak i druhé.

Pak ale Krajčík z pravého křídla namazal ke gólu, Šmicer bezchybně zakončil – 3:1. Nebylo co řešit. Rudí si lízali krev, Slavia hlídala střed hřiště a před šestnáctkou.  Korunu  spektakulárnímu zážitku, který v této sezoně zatím nesnese srovnání s ničím, pak nasadil brejk Necida, kdy kolmice na Šenkeříka volala přesně po – citlivém obloučku. Kozáčik byl počtvrté ztělesněním marnosti a paralelní sounáležitosti se vzduchoprázdnem – 4 :1. A pak už jen hvizd rozhodčího, rozeznění nekonečné fantazie.

Povězme si jednoduše, že v derby nejde o nic jiného, než letenské prostě porazit. Moc jsme si toho v předchozím desetiletí neužili. Na prstech jedné ruky bychom spočítali vítězství. Za poslední rok ale  padla Letná podruhé. Druhdy nedobytná, derby na ní nám vždy svíralo žaludek.

Ale nejde jen o samotné vítězství. Jde i o způsob. Proti Vaslui jsme bojovali na krev a udřeli remízu. Dnes náš balet roznesl rudé na kopytech. Jediný hráč soupeře nesnesl přísnější měřítko, které bychom užili na hráče našeho.

Psal jsem nedávno o času konjunkce. Zlatě, že je vskutku zde. Že jej cítíme, hmatáme, užíváme. Buď zde, ty čase, a neutíkej. Pro nás, roky trpící, jsi časem vysvobození a povznesení! Tak budiž, jako loni na podzim a letos koncem jara i tentokrát!

Jsme první v lize. A řekněme si, že podnešku právem. Ať je to motivací a výzvou.

 Slavia: Vaniak – Krajčík, Suchý, Brabec, Hubáček – Belaid, M. Jarolím (84. Šenkeřík), Tavares, Šmicer (72. Janda), Černý (79. Latka) – Necid. 

 branky: 32. K. Vacek – 5. V. Šmicer, 30. M. Tavares, 70. V. Šmicer, 90. Z. Šenkeřík

Tags: Gambrinus liga, Nezařazené // 2 Komentářů »