Okolím Brandýsa ve znaku Slavie
Zúčastnili jsme se cykloakce Okolím Brandýsa ve znaku Slavie, kterou pořádal již poosmé Odbor přátel Slavie z Brandýsa nad Orlicí www.opsbrandys.wz.cz
Náš plánovaný tým slávistů z Kolína měl původně čítat pět lidí, ale pracovní povinnosti vyškrtly na poslední chvíli dva členy týmu, jeden pak podlehl pěknému počasí a zahradničení… Nabídka účasti na akci ale byla široká, osobně či na webu, však bez odezvy, bez zájmu.
6. září tak z Kolína do Chocně vyrazili jen dva odvážlivci. Upravili jsme si trochu trasu, abychom viděli co nejvíce z tohoto podorlického regionu. Z Chocně jsme se vydali po pěkné cyklostezce do Vysokého Mýta, projeli se kolem hradeb, podívali se na zachovalé vstupní brány, poobědvali na jednom z nejhezčích a největších čtvercových náměstí v republice.
Přes Tisovou a Cerekvici pak v obrovském vedru dojeli až na
pověstmi a mýty opředený Růžový palouček. Místo nedaleko historické Litomyšle je známé nádhernými růžemi a pověstí, že se zde loučili bělohorští exulanti, mj JA Komenský. Pověstnost je svým způsobem nevyvratitelná, jistě se však nelze ztotožnit s faktem event přítomnosti nádherných růží. Všechny byly ostříhané, ořezané. Prostě krásy zbavené. Místo to ale jinak slušně udržované.
Dalším cílem byla Choceň. Přes Bohuňovice a Zálší to šlo po pěkné silnici celkem rychle, jen síly už trošku ubývaly. V taverně u splavu Orlice jsme se posilnili Heinekenem, abychom dorazili posledních pět kilometrů nádherným údolím Tiché Orlice.
V Brandýse na náměstí slávisté odměňovali všechny účastníky moc pěkným diplomem a plaketou. Ten jsme museli pochválit, stejně jako plaketu, vystavíme je manželkám na oči, aby věděly, jak jsme byli úspěšní… Podívali jsme se i k habrovému labyrintu v Klopotech, který se ten den zrovna slavnostně otevíral. Na místě byly doprovodné akce v rámci tradičního Brandýského mámení (více na www.brandysvesvete.cz). My se vrátili na náměstí ke slávistům a snad dvě hodiny s nimi diskutovali o Slavii, o Brandýse, Kolíně a všem dalším, co za řeč stojí.
Večer jsme završili soukromou klobáskou a Gambrinusem a pak nás čekal dojezd k vlaku do Chocně. Ve vlaku jsme shrnuli celý den. Moc se to vydařilo. Jen vyčerpávající slunce síly 30 stupňů ve stínu a kopcovitý terén odebral hoooodně sil. Koneckonců, fotku jednoho strašně unaveného a cyklistikou zničeného slávisty dávám do našeho tajného fotorachivu. A netroufám si ji zveřejnit…
Přejezd večerním Kolínem už byl jen stínohrou a sprcha, vana a spánek naprosto zaslouženým završením.
Ujeli jsme troufale 65 km,slušný průměr 18,2km/h. Viděli Choceň, Vysoké Mýto, Růžový palouček, Brandýs nad Orlicí. Nádhernou krajinu, dýchali (pardon Kolíne, ale!) čisťounký vzduch, potkali -jak jinak- přátelské slávisty. Když se dívám na souhrnnou listinu akce, více kilometrů než my ujelo jen 8 účastníků. Nemělo to chybu. Vlastně jedinou – mělo nás být víc…
No a taky víme, že zase na rok budeme radší jezdit po cyklostezkách kolem Kolína, kde to jaksi „jezdí samo“…
Diskuze - Přidej komentář