Ve víru grandiozní slávistické tragedie – aneb trenér Jarolím ven
Po ukončení zápasu Slavia – Slovácko jsem byl v absolutní depresi. Možná znáte… Níže uvedeným textem jsem nechtěl zatěžovat tento web, ale GeorgK zde chce mít tribunu názorů a prý Slaviablog i tento můj názor unese. Takže čtěte…
Pro podkreslení či zdůvodnění momentální nálady
Olomouc – Slavia 1:0, liga
Slavia – Sparta 1:1, liga
Kladno – Slavia 2:1, liga
Slavia – Zlín 3:0, Pohár ČMFS
Slavia – M. Boleslav 3:3, liga
FC Brno – Slavia 1:0, liga
Slavia – FC Slovácko 0:1, Pohár ČMFS
Na základě tragické bilance posledních týdnů, na základě dech beroucí neschopnosti fotbalistů Slavie čehokoliv pozitivního, napadá mě několik myšlenek ke zdůvodnění: sází na své prohry, nechtějí titul.
Některým to může být jedno. V létě ze Slavie utečou a vem ďas, že zkazili sezonu, kterou Necid, Tavares a Krajčík tak slušně rozjeli a ostatní s ezdárně připojili. Nyní se Titanic pod vedením skororeprezentanta Brabce (sotva se to začalo mediálně řešit Erich, na kterého jsem od jeho příchodu nedal dopustit – vrší chybu na chybu), středopolové baletky Jarolíma a vrchních dřeváku typu Fořta či neskoky (aneb kdo jiný má vyhrát hlavičkový soubj, že…?!) Pekharta potapí ke dnu samému.
A Šenkeříky či podobné (ani s Krajčíkem to nebylo úplně košer, že pane Jarolíme) jsme raději vyhnali v zatemněnosti vlastní mysli…
Neschopni pak řešit situace zavánějící průšvihem, povzbyvše ducha soudnosti a při naprosté absenci umění týmové psychologie, katapultujeme tým k neřízenosti.
Ale nejde jen o Vás trenére Jarolíme, Erichu Brabče a vy další tam na hřišti procházející se…
Jde i o nás fanoušky. Kteří tu budeme i po vás. Až se vám ve Slavii znelíbí a zmizíte ve své libovůli nevěrně pryč.
Tedy já – ve chvíli zmítání se ve víru nesnesitelnosti sešívaného bytí a čelíce blížící se tragedii žádám okamžité odvolání trenéra Jarolíma.
Vybudoval vše, kam jsme dokráčeli. Vím a smekám. Děkuji i za loňský titul a nechci připomínat jen jeho finální náhodnost. Ale nadcházející utkání s Budějovicemi je alfou a omegou eventuelní Sešívané tragedie. Jestli vyhrajeme, přežijeme. Vše další je pád, krach, smrt… A víme, že kromě loňské náhodnosti slávistická jara jarolímovská posledních tří let jsou selháním.
Je potřeba impulz, oživení, povzbuzení. Ti hráči přece umějí střílet, umějí si přihrát, umějí hrát jako o život a jako o titul. Ovládají vešekeré atributy, které pod poduškou sebeuspokojení ve vidině blížícího se titulu odkoply a pohřbily.
Přičemž můžeme uvažovat zimní výprodej třech nejlepších hráčů a jeho dopad. Naznačoval jsem zde v cyberEdenu, že Necid – chápu, Krajčík – dejme tomu. Ale Tavares – to už je z hlediska mistrovských ambicí moc. Nechtěl jsem být prorokem. Věru, že nechtěl!
Nikdo z naších hráčů si nedovede představit potupu sparťanského mistrovstí v obraze takovéhoto jarního promrhání. Kdyby jen za nehet vešlo by se jím sešívaného uvědomění, na hřišti bojovali by jak lvi. Ne jak opilí znudění zmrzlináři…
Volím tvrdá slova a vím, proč je volím. Nejsem z kraje levných slov a co píši, tomu žiju.
Žiju Slavii a cítím blížící se dějinnou nepravost ze zanedbání.
Karle Jarolíme, ve jménu titulu – děkuji a zdar jiné Vaší práci. Teď hned! Pánové Rosene a Doležale, ujměte se zodpovědnosti. Slavia potřebuje laso záchrany! Jinak to, co jste málem vybudovali (s pomocí Jarolíma) zhroutí se nepochopitelným kotrmelcem.
Nebo snad máte vy všichni v tom interes a já se čílím z neznalosti?!
Diskuze - Přidej komentář