Zlom v půli
Otočený zápas proti Teplicím, jdeme do trháku. Slavia potvrdila fluidum domácího prostředí Edenu a opět navyšuje náskok na pronasledovatele. Nálada je úžasná. A stejně jako v zápase, tak i v lize můžeme mluvit – o zlomu v půli. Špatný začátek je v obojím případě zapomenut…
Očekávání tedy byla veliká. Osmý ligový zápas v Edenu a ve vzduchu osmá výhra. Navíc sokové v boji o prvenství opět zdatně prohrávali…
Divácký zájem mě zklamal. Navzdory pozdnímu nedělnímu času a zimním projevům počasí. 8 812 diváků. Méně jich na ligu přišlo jen o pondělním Otíkově odpoledni na Jablonec v 6. kole. Na druhou stranu – v návštěvnosti je Eden a tedy Slavia nejvýše. A opravdový domácí vrchol teprve přijde s Hamburgem.
Po minulém nejistém výkonu proti Žižkovu jsme mohli být i napjati, co dnes naši hráči předvedou. Začátek překonal chmurné představy vycházející z absence Tavarese, Šmicera či Černého. Vachoušek využil zaváhání při naší obranné standardce a míč letěl nechutně jistě do brány, Vaniak neměl šanci – 0:1.
Ale kotel opět vyzval k veliké podpoře příznivců. Všeobecnými pokřiky „Slavia do toho“ a“ Heja heja Slavie“ se nešetřilo. V první půli to ještě na proměnu výkonu nestačilo. Chyběla finální přihrávka, o střele přímo na bránu ani nemluvě. I když takový Krajčík či Jarolím předvedli snaživný výkon.
Druhá půle už byla úplně o něcem jiném. O zlomu. Nejprve hru rozhýbal živel Ivana. V Teplické obraně najednou byla okénka a sešívaní též byli hned poctivější, přesnější a rychlejší. Když pak v 53. po faulu na Ivanu Necid s přehledem proměnil penaltu, zlomilo se utkání, nálada, zlomil se odpor hostí.
Osobně jsem to pocítil o to víc, že první půli posadíc se na hlavní tribunu do sektoru 129, vnímal jsem jako nudnou a upachtěnou. O poločase z pověrčivosti přešel jsem na jiné místo. Ač permanentkář ze 110, vyhlédl jsem si místo místo ve 107.
Fantastická volba. Jiné kafe, jiné grády. Tam člověk nevydrží jen koukat. A když pak přímo před vámi nastavuje ucho Necid po vstřelné brance či přímo k vám přiběhne Belaid a objímá se s fanoušky – to jsou chvíle - k nezaplacení…
Právě jeho hlavička byla oslavou momentu sportovního a fotbalového napětí. Ta doba, než se od jeho hlavy pomalými skoky došinula do tyčemi a brankovou čarou vymezeného obdélníku, který pak před zraky bezmocně se v bahně válícího Belice jakoby škodolibě protnula a zapadla k tyči, rozvlnila síť… Kratičké vteřinky napětí, jestli míč letí tam kam má…. jestli můžeme vzpažit a řvát „góóóól“ nebo jen zlostně
vydechnout….
Emoce jsou to hlavní. Eden jakoby nabíjel jen těmi pozitivními. Diváci odchází a ještě před stadionem zpívají chorály. Jakoby ten příběh neměl konce. Jakoby jeho opakování bylo stále poetičtější, krásnější.
Není to euforie jednoho večera. Moment, na který se nezapomíná. Protože každý další zápas toto překonává. Závěrečná děkovačka v sobě skrývala snad tolik energie, jako dosud nikdy. To nemohlo být slyšet jen na stadionu, v jeho okolí. To slyšeli celé Vršovice, celá Praha. Vlastně to musela slyšet celá fotbalová země.
Protože tenhle zlom – kdy ostatní ztrácejí a my zápas otočíme a vyhrajeme – může rozhodovat ligu. Mistři, mistři – znělo Edenem. Tedy – podzimními jistě. S přívlastkem nejlepšího útoku i nejlepší obrany.
Kakofonie počátku podzimu i zápasu byla překonána, končíme pochodovým tempem, symfoničností ody.
Tedy končíme – vlastně jsme jen v polovině celé ligy. Už jen potvrdit úplné podzimní finále proti Příbrami… O Poháru UEFA ani nemluvě.
SK Slavia Praha – FK Teplice 3:1 (0:1)
Branky: 53. (pen), 78. Necid, 70. Belaid – 10. Vachoušek. Rozhodčí Příhoda. 8 212 diváků.
Slavia: Vaniak – Krajčík, Suchý, Brabec, Hubáček – Belaid (84. Volešák), Jarolím (88. Janda), Latka, Švento – Toleski (46. Ivana), Necid.
Čelo tabulky ligy po 15. kole:
1. Slavia 15 37:11 36 b
2. Ml.Boleslav 15 21:16 28 b
3. Ostrava 15 27:15 27 b
(PS: Ve snaze obohatit článek fotečkou se smazal veškerý nezálohovaný text. Omlouvám se… Teď už to dohromady jak to bylo nedám… Takže je vše jinak…)
Pěkné! Se někdo má, že byl zrovna ve druhé řadě, když se Tijany rozhodl jít slavit s diváky. Myslim, že je první kdo to zatim udělal
Nejlepší v tomto zápase byl neúnavný Metěj Krajčík.