Sešívky blogují

Prostě po třech jarních utkáních víme, že nás čeká boj a boj. Na hřišti se soupeři i se sebou samotnými. Vedeme nad Plzní 3:0 a není co řešit. Marek Jarolím dává jeden gól hezčí než druhý, konečně se prosazuje jeho střelecký potenciál a pak i pevné nervy a odvaha při penaltě.

Jenže k čemu to, když pak přijde sebeuspokojení a zoufalá snaha jen to „nějak dohrát“. Pak ani 3:0 není dostatečných a z krásného večera rodí se horor končící bouřícími emocemi. 3:2. Tedy tři body dobré, ale bylo to drama poslední desetiminutovky třeba?

Soupeři ale ztratili a v dalším kole hrajeme se zachraňující se Bohemkou II., čiliže střížkovskou. Trenér Urban by mě zabil. Ale Slavii se taky deset let všichni smáli, že nemá stadion a hraje na Strahově. Já se nesměji, jen k lepšímu rozlišení konstatuji. A k fotbalu řeknu to, že šance se mají proměňovat. Alespoň některé. Tak jak to bylo na podzim obvyklé za Necida.

Soupeři opět ztratili, plichtil i jeden nejmenovaný klub v domácím prostředí proti zdánlivě snadnému jihočeskému soustu. Jenže asi bez příchutě kaprů a tudíž gólů. Krásný náskok v čele.

A teď s Ostravou. Nejmenovaný rival se už prosadil na druhé místo a udržet desetibodový odstup může jen výhra nad Baníkem Ostrava. I stalo se.

Místy utkání s neuvěřitelnými kiksy defenzív, dostatku krásných šancí – leč neefektivního zakončení. Tak potěšila aspoń vyhecovaná atmosféra v hledišti, kde se velmi dobře fandilo ve snaze vyrovnat se baníkovským. Potěšila Vaniakova desátá nula v sezoně (celkově ve Slavii dvacátá třetí). Překvapila gólová hlavička Marka Jarolíma. A kupodivu – žádné výtržnosti v hledišti. Sice asi navzdory návštěvě dvanácti a půl tisíce diváků, ale co…

Ostrostřelec z přípravy Fořt ani nekompromisní fantom presinku Besta se zatím neprosadili. Záloha stále hledá svou optimální tvář. Bez Belaida a hlavně Tavarese, defenzivního štítu, superštítu. Nová záloha neumí hrát defenzivně a když povolí v ofenzivní snaze, ztrácí se a soupeř ožívá. Předvedla to Plzeň, předváděl to Baník.

Ožívá Švento na levém beku, ale ztráta Krajčíka umrtvila stranu druhou. Hubáček je bojovník, nedám na něj dopustit. Ale pravého obránce bych preferoval jiného.

Jenže víme – defenzivní záložník Trapp se zranil a Suchý, první jarní alternace pravého beka za zraněného Kaufmana, byl převelen do zálohy.

Zdála se plná lavička před jarem. Zranění nás opět kosí. Vzpomínáte na loňský podzim i jaro. Kdy ten čas již přestane a ukážeme plnou sílu…

Hledá se tvář. Hledá. Ale na hřišti hráči bojují. Což je to důležité. Protože náskok desetibodů je slibný a výzva k obhajobě veliká. A jedna jistota trvá – v Edenu se báječně fandí a v lize vyhrává. Což je dobré zjištění v ohlédnutí za prvními jarními koly sešívaných.