Jak jsem cestoval na Arsenal
Když jsem se dozvěděl, v jedné Istanbulské restauraci, los naší skupiny LM jenž nám přinesl můj vysněný Arsenal. Nebylo otázkou zda, ale jak se do Londýna vydám.
Oproti loňskému roku, kdy jsem nikoho nepřesvědčil k výletu, jsem letos přesvědčil několik přátel. Letadlo padlo pro fobii jednoho člena výpravy a jelikož jsem odmítl řídit cestu Londýn a zpět, padla volba na osvědčený výjezd fanklubu. Celkem sedmi sešívkám jsem zabookoval místo v jednom buse a netrpělivě čekal. V den D se naše skupina sešla v pivnici (?) jen několik kroků od místa odjezdu. Odjezd celkem osmi autobusů, jenž vypravil fanklub, probíhal v určený čas organizovaně, takže jsme rychle ocitli „na cestě“ Mimochodem, náš bus měl číslo 3. Cesta probíhala s přestávkami po cca 2,5 hodinách naprosto bez problémů takže jediné „vzrušení“ proběhlo až ve Francii, kdy byl bus naveden místo do přístavu na stanici eurotunelu. Jinak klídek.
Ke stadionu jsme dorazili v cca 8:30 místního času. Akorát na zevrubnou prohlídku okolí a podrobnou prohlídku místního fanshopu. Na tuhle část jsem byl obzvláště zvědav. Jó, prostě paráda, být fanoušek arsenalu tak jsem švorc 
Takhle v mém baťohu skončila jen šála Arsenal.
Po ukojení nákupních tužeb byl čas na procházku centrem města. Měl jsem naplánovanou trasu po asi těch nejdůležitějších místech jenže ani ne v třetině trasy část skupiny odpadla a zatoužila po návratu a posezení v hospodě. Zhrzen jsem pokračoval jen v doprovodu dvou sešívek (viz foto).
Navrátili jsme se asi dvě a půl hodiny před výkopem a hurá na stadion. První dojem fantastický. Trochu mě zaskočila vzdálenost ochozů od hrací plochy. Měl jsem lístek do čtvrté řady a pod dojmem ze sledování anglické ligy jsem předpokládal větší kontakt s hráči. Ovšem emirates není staré highbury a Arsenal není Liverpool. Žádné pořádné chorály, jen opěvování skóre (na můj vkus až příliš 
)
Co se týče zápasu, co napsat? Když jsem si již v ochozech četl sms se sestavou, byl jsem překvapen útočným složením. Dle někoho byla taková sestava alibizmem, osobně jsem však byl nadšen, Nebojácně do útoku! Taková slávistická variace na útok lehké kavalerie. Prostě prohra 7:0 je průser, ale popravdě za ten výlet a zkušenost to stálo. Režim na stadionu je pro našince poměrně tvrdý, a popravdě fandit v sedě nejsem zvyklí. Ovšem při představě konfliktu s pořadateli jsem raději seděl na zadku, tohle nebyli takové ty podivné postavičky jenž se pohybují na místních stadionech tady vládl respekt! Ovšem k němu přispíval i jejich naprosto korektní přístup. No fandilo se, za stavu 6:0 se požadovalo i vyrovnání. Žádné Jarolím nebo Vlček atd ven se neobjevilo a po skončení došlo i na tradiční děkovačku. To zaskočilo i domácí, tak nějak nemohou pochopit, že po takové dardě přijde tým k sektoru sedne a mi mu ještě něco skandujeme.
Dokonce do prý bylo jako okamžik dne na CNN (turecky samozřejmě neumím )
Co se týče zpáteční cesty ta byla ve znamení kolon. V jedna v Anglii, díky ní jsme do Doveru dorazily na poslední chvíli, druhá v Belgii pro ní nám ujel v Praze vlak Jinak cesta opět naprosto v klidu. Domů jsem dorazil ve středu před půlnocí a děkoval bohu, že jsem měl ten nápad vzít si dovolenou na celý týden. Ve čtvrtek křováci ryli pak se pos**** a v pátek byl klid
Takže, teď chci ještě Chelsea, Man United ale hlavně Liverpool
Diskuze - Přidej komentář