SK Slavia Praha - Arsenal FC 0:0
Čtvrtý hrací den základní skupiny H Ligy Mistrů znamenal pro naše barvy odvetné utkání s Arsenalem. Úkol týmu signalizovala již volba jedné písně z před zápasové hudební produkce. Po debaklu v Londýně refrén “I get knocked down but I get up again”, z písně Tubthumping od skupiny Chumbawumba jej přesně vystihoval. Prostě musíme vstát z toho bahna a postavit se soupeři čelem. Až zápas ukázal jak doslovný je. První potěšující správou bylo „vymazání“ našeho rekordu Besiktasem jenž prohrál v Liverpoolu 0:8.
K utkání přijel Arsenal bez největších opor. Doma zůstali Touré, Senderos, Rosický, Van Persie (zranění), Fabregas a Hleb, aby to nebylo málo do utkání na lavičce vstoupil i Adebayor. Jenže stále je to Arsenal s téměř třímilionovým rozpočtem kdy i „C“ tým dokázal vloni rozstřílet v poháru „A-B“ tým Liverpoolu. Oproti tomu Karel Jarolím měl již k dispozici Brabce, Šmicera a dokonce zpět od B týmu povolal hříšníka Belaida. Slavia nastoupila s defenzivní sestavou a jedním útočníkem. Obava z opakování prvního zápasu se v počátku projevovala, byla znát nervozita a obava pustit se do nějaké ofenzivy. Snad i Šmicerovou přítomností na hřišti postupně opadávala a hra se začala pomalu přibližovat i brance soupeře. Na naší defenzivě byla znát přítomnost Brabce, jak jsem několikrát psal jeho absence byla v uplynulém měsíci asi nejmarkantnější. Pod jeho taktovkou rostl Suchý i Hubáček, Franta Dřížďal hrál opět spolehlivě záloha šlapala Šenkeřík na hrotu běhal seč mu síly stačily. V šedesáté minutě byl střídán Šmicer, přeci jen ten herní výpadek byl dlouhý a sil moc neměl, Kalivodou. Hráče Arsenalu jsme vlastně k žádné šanci nepustily, i když ta jejich rychlost a technika byla úchvatná. Naopak, Šenkeřík nevyužil například skvělé šance, kdy po nádherném pasu od Mickaëla Tavarese běžel prakticky sám na bránu. Jistě hru ovlivnilo děsné počasí, takovou činu na fotbalu nepamatuji a ještě že jsem byl pod střechou 
, absence mnoha opor, ale nic však nemění na tom, že jsme měli více šancí a mohli klidně i zvítězit. Ovšem výsledkem je spravedlivá remíza 0:0 a další bodík do tabulky skupiny. Doufejme, že se nám tímto evropské jaro, ať už v jakékoliv formě, přiblížilo.
Co mě však naprosto zklamalo, byla podpora v mém sektoru. Jel jsem s kámoši, nejsou to ultras, ale jezdí docela často. Chodívám s nimi na Jih pod střechu a tentokrát došlo na sektor B. Se začátkem zápasu jsme se tradičně pustili do podpory našich barev, ale jaké bylo naše udivení když se nikdo v sektoru nepřidal! Nikdo se nechytal ani na předpotopní „Slavia do toho!“ Jak glosoval kámoš „atmoška jak v kotli křovák po organizačních opatřeních Danielka“ Omluvena je jen trojice anglánu, už pro jejich odvahu. Do druhého poločasu se nahoru přišla skrýt řada fanoušků ze spodních, vodou skrápěných sektorů. Atmosféra se poněkud zlepšila, ale následovala děrovačka, zas nikdo jen naše trojice. Plný stadion je jedna věc, ale pokud budou chodit takový balíc tak snad raději ani ne. Po tomhle touží spíše Danielek.
Diskuze - Přidej komentář