SK Slavia Praha - Sevilla FC 0:3 (0:0)
Konec fantastického snu. To byl včerejšek. Když si vzpomenu, jak jsem se zoufalý vracel počátkem srpna ze Žiliny nedoufaje ani v UEFU. Prožíval penaltový rozstřel o bytí či nebytí v letošní pohárové Evropě o dva týdny později. Vytvořil svůj rekord v dálkové jízdě při cestě do a z Amsterdamu. Ta exploze radosti při Vlčkově druhé trefě v odvetě. Ten pocit, kdy jsem se v jedné malé uličce starého Istanbulu dozvěděl náš los, jenž nám přiřkl můj vysněný Arsenal. To mrazení při znělce Champions league před úvodním zápasem. Báječné, i přes výsledek, pocity v Londýně. Remíza s doma Arsenalem, kdy jsme i šahali na historické vítězství. Utrápená remíza v Rumunsku jenž nám zajistila evropské jaro. To vše se včera uzavřelo zápasem se Sevillou. Zápasem s týmem, jenž je v některých tabulkách uváděn jako „nejlepší“ současný fotbalový klub.
Letošní skvělá sezóna si vybrala daň v podobě řady zranění klíčových hráčů. A tak k tomuto poslednímu zápasu si nemohl trenér moc vybírat sestavu. Hrál prostě ten, kdo byl schopen stát na nohou. Do prvního poločasu naši kluci vlítli a ve mně se hřála jiskřička naděje ve vítězný konec našeho účinkování ve vysněné soutěži. Sevilla se k ničemu nedostávala, naproti tomu naši šance měli. Skvělí únik Ivany, přes tři obránce kdy Sevillu zachránila tyč, korunoval první poločas. Ten si ovšem vybral daň v podobě zranění Šmicera. Volešák se vydal ze všech sil a musel být v úvodu druhého střídán. To se projevilo a výkon šel dolů. Naproti tomu Sevilla s časem rostla a když Vaniak opět čaroval jiskřička naděje doutnala alespoň v remízu. Přišlo ovšem kruté vystřízlivění v podobě dvou rychlých gólů a když Hubáček fatálně chyboval a poslal soupeře v únik byl výsledek v podobě 0:3 jasný. Krutá prohra vzhledem k prvnímu poločasu.
Diskuze - Přidej komentář