Člověk nechce hanit své mužstvo, svůj klub. Zvlášť když je na prvním místě své soutěže a dává pomýšlet na splnění mistrovského snu. Ale už toho začíná být nějak moc. A navzdory snaze být nad věcí a nepodléhat první náladě, stejně nakonec docházím k závěru, že my jako Slavia – začínáme být trapní a marní.
Po plichtě v Žilině se čekalo na sešívané vítězství v Příbrami. Příbramská defenzíva ale slavila úspěch. Těžko se hledají síly, těžko se dává penalta. Těžko se to pak komentuje. Ligové prvenství ale o šest bodů. Teď už jen dohrát europoháry…
Otočený zápas proti Teplicím, jdeme do trháku. Slavia potvrdila fluidum domácího prostředí Edenu a opět navyšuje náskok na pronasledovatele. Nálada je úžasná. A stejně jako v zápase, tak i v lize můžeme mluvit – o zlomu v půli. Špatný začátek je v obojím případě zapomenut…
